Květen 2008

chybí mi, strašně moc

29. května 2008 v 21:40 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Dnes jsem se už ráno probudila s myšlenkou na Romea. Zdálo se mi o tom, že přijel, pak chtěl někomu pomoci, nasledl do nějakého nebezpečného vozítka, snad ještě dřevěného, a odjel dolů z kopce plného zatáček a já ze strachu utíkala bez dechu za ním.

Dole u rybníka mě čekala smutná zpráva, že měl važné zranění a vůbec nevím, jak jsem se nakonec ocitla zpátky doma, měla přijít Skorosestřenice s dcerou a já šla za Romeem do koupelny oznámit mu, že přijely, ale tam nebyl Romeo, tam byl Myšák, který si na něj hrál a hnusným tónem zopak větu: "E venuta mia cugina, pchá!"


damage

23. května 2008 v 17:22 Mimo poznámky
Je zvláštní, jak si někteří lidé dokážou navzájem ubližovat. I když v některých případech to možná není až tak ojedinělé. Možná, že kdybychom byli v situaci, kdyby hrozilo něco našim blízkým, osobám, které milujeme, tak bychom šli taky přes mrtvoly a mlátili a tloukli a...

V člověku se skrývá hodně tmavých emocí, které se asi běžně na povrch nedostávájí, ale možná, kdyby nám někdo změnil životní podmínky na minimum a my bychom neměli už jinou šanci, byli bychom třeba stejní...

šťastný pátek

23. května 2008 v 15:37 Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Huráááááááá!!! Bála jsem se, ale přežila jsem!

Dnes mě čekala sice obyčejná, leč nepříjemná prohlídka u doktora... A zubař to nebyl. Ovšem od doby, co jsem slyšela vyvolávat svoje jméno, do okamžiku vypadnutí z ordinace uběhlo tak maximálně pár minut.

Byla jsem pochválená za opálení, to asi aby řeč nestála a opadla ze mě nervozita, vyfasovala nový recept a hurá zase domů.

ztraceni

19. května 2008 v 22:00 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
... tak nevím, jak až moc úspěšně jsem dnes začala... Možná je malým pokrokem alespoň to, že i přes třeštění hlavy jsem jela po práci do centra udělat drobný nákup v papírnictví a drogerii. Pak jsem se dokonce vzmohla i na ukuchtění večeře - mé nejoblíbenější spaghetti amatriciana, mňamka!
Noo, a jak pozdější hodina přichází, místo vytouženého spánku, sleduju ztraceni od prvního dílu a nemůžu se od toho odtrhnout! Je to fakt bomba!

jakýsi nový start

18. května 2008 v 22:57 | stellina |  Mimo poznámky
... tak! A už jsem se naštvala sama na sebe tak, že asi budu muset přehodnotit svůj dosavadní stále stejně stereotypně plynoucí život...
Nějak v tom už nevidím žádný smysl, v pondělí ráno do práce, večer z práce, možná tak drobné poklizení doma, umejt se, najíst se, spát... A ráno opět do práce... Víkendy zabiju doma vařením, pečením, uklízením nebo lakováním nehtů... A k dlouhodobějšímu užitku z toho není nic.
Takže si jdu dát na balkon uklidňující cígo a budu doufat, že mě u toho přemýšlení o novém startu (který tedy ještě nevím jaký přesně bude) nenačape některý z rodičů...