Zmožena únavou

22. července 2009 v 20:23 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Dnes byla Blondýna v práci dokonce do sedmi hodin do večera. Chtěla by sem napsat zážitky z víkendu stráveného na vesnici, jak usnula v kině v půli filmu Harry Potter a Princ dvojí krve, jak včera spala z Policisty a večer neprobíhal zrovna růžově, jak jim přijelo nové kotě, které neustále mňoukavým hláskem vříská na celý byt.... A spoustu dalšího.

Jenže Blondýna nejen že teď nemá díky své nové práci čas, ale ani sílu a chuť cokoli ťukat do klávesnice. Má toho za celý dny v kanceláři dost a je ráda, že dojede vůbec domů, kde sebou švihne na postel, sežvejká krajíček již notně okoralého chleba, pomazlí kocoura nebo kočku a usne u televize jako dub.
 

Dny na blití

19. července 2009 v 15:21 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Blondýna momentálně čeká doma na svého Policistu. Výjimečně byla nachystaná dřív a zrovna jí přijde smska: Promiň, začetl jsem se, vyrážím až teď. Tak si tady aspoň pouští hudbu na zvednutí nálady.




V práci je nadmíru spokojená, ještě v pátek byla nejšťastnější na světě. Ale v onen páteční večer se to nějak pokazilo. Příčin je několik. Policista má depresivní dny. Bloňďatá začala opět brát antikoncepci a hormony jí lezou na mozek. Policistův kamarád se svěřil se svým vztahem ke slečně a ke kamarádům, z čehož vyplývá, že celá parta se jaksi trhá a všechno jde spolehlivě do kopru.

Kam až došla výpočetní technika v kancelářích

15. července 2009 v 20:33 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
U Blondýny se již pomalu stává zvykem, že každý den vstává v 6 hodin ráno a domů se vrací na večerní zprávy. Vyjma dneška, kdy dělala na pana šéfa psí oči, aby jí pustil "již" po odpracovaných 9 hodinách bez přestávky na polední pauzu. Oběd za těchto podmínek nepřichází přeci v úvahu. Pustil a ještě se u toho culil. Blondýna měla štěstí, že dnes vytáhla ze skříně šaty s velkým výstřihem.

Ale řekla by, že si to zasloužila i něčím jiným. Celý den vyřizovala hovory klientů a napsala mraky e-mailů. Přesto to stále ještě nestačí, nejspíš není tak úplně mega rychlá, jak by bylo zapotřebí. A to přitom píše všemi deseti kosmickou rychlostí a otevírá okno s údaji o klientech jedno za druhým. Sama v tom má pak guláš, že neví, která okénka již vyřídila a která ne.

V této společnosti totiž nepracují s obyčejnými programovými systémy všem známými. Neexistuje zde něco jako Explorer, Mozilla, Outlook, Excel, popřípadě Skype. Mají speciální internetový prohlížeč, který běhá s vteřinovou přesností, a ve kterém si můžete prohlížet dvacet stran najednou. Což obyčejně náplň práce vyžaduje. Vychytávkou je LCD uzoučká obrazovka s takovou šířkou, aby se Vám dvě prohlížená okna vešla vedle sebe v celé své kráse.
 


První den v nové práci

13. července 2009 v 20:36 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Blondýna si to nakráčela před budovu její nové práce s lehkým nervózním pocitem okolo žaludku. Věřte nebo ne, žaludek měl protentokrát pravdu.

Dopoledne probíhalo bez obtíží vyjma toho, že hned při příchodu na školení zakopla B. o schod ukrytý pod kobercem a málem hodila držku, kdyby se nezachytila včas židle stojící dva metry před ní. Školení bylo krátké a stručné, že se Bloňďatá nestačila ani obdivovat preciznímu systému, který přesahoval její možnosti, a který její mozek nebyl sto pojmout. Poté dostala do ruky mobil s neomezeným voláním (oči jí při té představě zasvítily), přihlašovací hesla do systémů, posadili jí k počítači a hodili do vody. Hladina se začeřila a Blondýna se začala topit. Mraky lidí se jí snažily telefonicky kontaktovat, neuvěřitelné množství e-mailů skončilo právě v její schránce a do toho všeho měla B. řešit přidělenou práci.

To místo jsem dostala!

10. července 2009 v 14:59 |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Blondýna lítá v sedmém nebi! Volal jí pán z Téaté firmy. Blondýna po úvodních slovech "Děkujeme, že jste se k nám dostavila na pohovor..." očekávala, že bude následovat "ale nakonec jsme se rozhodli pro jiného kandidáta, který lépe vyhovoval našim požadavkům".
Jenže pán místo toho povídá: "A vybrali jsme právě Vás. Kdy by jste mohla nastoupit?" Bloňďatá ze sebe jen dostala neslušné: "Wauuu! Nooo, třeba hned v pondělí, pokud by vám to vyhovovalo." A ono to vyhovovalo...

Aby jste rozuměli, Blondýna se dostavila k pohovoru na místo, o které měla poprvé opravdu sama o sobě zájem. Žádné dohazované místo její matkou, popřípadě někým známým, místa typu "budete chodit po firmách a nabízet hypotéky" nebo "budete denně psát sto dopisů a to pořád po celou tu dobu, co u nás budete, žádné postupy, žádné jazyky, víc nečekejte". Ne! Tentokrát se jedná o administrativu, ale spojenou s pojištěním, což byl obor, ve kterém B. před tím několik let pracovala. Přesně ta část papírování a vyřizování, která jí bavila nejvíc!

Hurá, ozvali se!

9. července 2009 v 22:52 | stellina |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Dnes po probuzení kolem 11 hodiny si Blondýna pro sebe připravila po dlouhé době lehkou snídani. Vajíčka s chlebem už jí lezly krkem. Dala si tedy po vzoru své sestry jahodové müsli s ovocným jogurtem. Rodiče byli vyjímečně nakupovat. A kafe samozřejmě. Bez něj a cigaret by B. nemohla fungovat. To vše spořádala napůl s kocourem při sledování jejího momentálně nejoblíbenějšího seriálu - Dr. House. Pak se s najezeným, ale lehkým břichem, přesunula z postele na židli k počítači a s novou vervou se pustila do hledání práce.

Objevila jednu novou, pro ni jak dělanou. Spojení administrativy s pojištěním aut. Navíc byla pozice honosně pojmenována jako "referentka". Zní to skoro líp než "asistentka". :)
"Ideální.", pousmála se Blondýna a ihned se dala do sepisování průvodního dopisu. Jelikož chtěla dobře zapůsobit, snažila se popsat veškeré její zkušenosti a přednosti, že ke konci vyskočila na obrazovce poznámka "Pozor, překročili jste povolený počet znaků."
"Sakra, kdo to vymyslel?! Když můžu konečně něco napsat, tak mi to zakazujou."
B. umázla tedy dva řádky, o kterých si myslela, že by se daly oželet, a dopis s přiloženým životopisem odeslala s uspokojujícím pocitem.

Práce ne, Policista ano

8. července 2009 v 18:25 |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Hledání práce se dnes nakonec nekonalo, Policista zvítězil a přebil veškeré Blondýniny starosti. Ostatně jako vždy. Má na to talent od přírody. A taky to s ní umí. Blondýna se s ním cítí klidná a uvolněná, dokonce se i směje od srdce jeho vtipům. Policista je totiž ve své podstatě hrozný cynik a to Blondýna miluje. Ne cynismus jako takový, ale ten jeho cynismus kombinovaný s city.

Miluje svého Policajta celou duší, a to i po půl roce. Kdyby se jí někdo zeptal, zda si ho chce vzít a mít s ním děti, odpověděla by bez rozmýšlení: "Ano." Zní to možná trochu zvláštně a střeštěně, neboť Blondýna ještě před oním půl rokem prohlašovala, jak nikoho nehce, že je takhle úplně spokojená. "Svatba? Možná tak ve třiceti." Neví, co se změnilo, jen si je jistá, že je to chlap stvořený právě pro ní. A je připravená s ním sdílet svůj nynější život, stejně tak i ten budoucí.

Jestli si představuje, jak to bude vypadat? Ne, takové myšlenky ze své hlavy rychle vyhání. Nechce si dělat nějaké plané naděje jako s Romeem, protože další zklamání by už asi neunesla. Proto se tomu tak brání, tomu jen si to přiznat sama v sobě. Ale on ten pocit lásky stejně všechno tlumí. Takže přestože si Blondýna zakazuje malovat vysněné zámky, uvnitř hluboko ví, že je najde po boku Policisty. Závidí si sama sobě...

Došla pozitivní energie

8. července 2009 v 11:02 |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Blondýna jede metrem za svým přítelem Policistou, bez chuti, bez energie, bez jediné pozitivní myšlenky. Policista za to nemůže, Blondýna má pouze špatný den. Kolikátý vlastně už? Poslední dobou procento špatných dnů dalece převyšuje procento těch dobrých.

Blondýna je znuděná, nemá do čeho píchnout. Vlastně měla by. Existuje spousta věcí, které by ráda dělala a podnikala, ale není schopna ani otevřít doma knížku, natož jít někam na výlet. Taky bez pravidelného měsíčního příjmu se počet aktivit značně omezuje.

Možná její špatná nálada pramení z toho, že nemá práci. Dala totiž frajerka výpověď v době ekonomické krize a teď zjišťuje po všech měsících "prázdnin", že to není tak úplně jednoduché, jak si myslela. Přála by si, aby se něco dělo. Aby když odpoví na inzerát, přišla do druhého dne nabídka na pohovor. Třetí den by do firmy zašla a čtvrtý by jí mohli dát vědět, zda uspěla či ne. Tohle čekání, neustálé e-mailování a protahování ji ubíjí. Druhá kola, popřípadě "den na zkoušku" by vůbec zakázala.

Mít doma umíněnýho kocoura je někdy neštěstí

6. července 2009 v 13:33 |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
Blondýna lítá vzteky po bytě. Přestože je venku krásné počasí, rozhodla se doma uklízet. Částečně proto, protože se jí nechce usednout zase na tři hodiny k počítači, pročítat kupu inzerátů, psát průvodní dopisy a rozesílat svůj životopis po všech čertech. Částečně taky proto, že je to už opravdu zapotřebí a ten blbej kocour okousal v obýváku celou kytku a bůhví proč vyhrabal půlku hlíny z květináče. Asi si myslí, že tam najde myš nebo co! Poté, aby toho nebylo málo, se s těma špinavýma packama rozvalil nevinně na vedlejším křesle a řádně poťapkal béžový přehoz. Z toho by Blondýna ale nebyla ještě tak na nervy, na to je už za tu dobu, co ho mají, zvyklá. Naštvala ji jiná skutečnost.

Nejsem milovník horoskopu, ale...

4. července 2009 v 18:45 |  Co se tak přihodilo aneb Blondýnin diary
... pro tentokrát jim to vyšlo. Následující řádky přesně vystihují můj současný stav, že ani já bych to nevystihla líp.

"Jste plni odhodlání svobodněji se prosadit. Vaše pocity mohou být ale rozporuplné. Zdrženlivost se střídá s energickými tahy. Občas se něco stane a to je pro vás stimulem, hnací silou. Postupně přijdete na to, že je třeba pojmenovat a řešit některé záležitosti. V opačném případě se nevyhnete stresu."

Dvěma slovy "interní guláš". Tak co, mám se smát nebo plakat? Nebo obojí najednou?

Kam dál